Popis: Nový film Mateje Mináče vypráví dosud neznámé osudy "Wintonových dětí". Když před pár lety slovenský režisér, scenárista a producent Matej Mináč náhodou v jedné knížce narazil na dva krátké odstavce o panu Nicholasovi Wintonovi, byl fascinován. Spolu s Patrikem Paššem se rozhodli natočit dokumentární film Síla lidskosti o téměř zapomenutém příběhu záchrany 669 českých a slovenských dětí těsně před začátkem II. světové války. Hlavní protagonista, dnes 101letý sir Nicholas Winton, se o svém činu více než půl století nikomu nezmínil, dokonce ani své manželce. Nyní je příběh záchranné akce známý po celém světě. V rámci vzdělávacích projektů film Síla lidskosti viděly miliony dětí a mnohé z nich se rozhodly jít ve Wintonových stopách a udělat něco důležitého pro náš svět. Režisér Matej Mináč natočil nový celovečerní dokumentární film s hranými rekonstrukcemi Nickyho rodina. Film o Nicholasi Wintonovi a jeho pozitivním poselství, které se šíří světem, přináší dosud nezveřejněná fakta, svědectví a osudy nově objevených "Wintonových dětí". Uvedením Nickyho rodiny v lednu 2011 Matej Mináč definitivně uzavře cyklus Wintonovských filmů: Všichni moji blízcí (1999), Síla lidskosti - Nicholas Winton (2002) a Nickyho rodina (2011).
Popis: Německý ponorkový útok na osobní parník Lusitania se dvěma tisíci cestujících byl jedním z nejbrutálnějších činů I. světové války. Britská dramatická rekonstrukce skutečné události. 7. května 1915 - v dějinách jsou okamžiky, které navždy změní svět. Ze zásad a norem se stane cár papíru. Říká se, že tehdy je ztracena nevinnost doby. Taková chvíle nastala 7. května 1915, kdy dva tisíce mužů, žen a dětí plujících přes Atlantik z Ameriky již zahlédlo britské pobřeží. Netušili, že jsou figurkami ve velké válečné hře. Německý ponorkový útok na osobní parník Lusitania byl jedním z nejbrutálnějších činů, ke kterým za 1. světové války došlo. Vyvolal polemiky, které trvají dodnes. Byl začátkem kruté éry, v níž je pro vlády a teroristy válka dostatečným ospravedlněním k obětování nevinných životů. Britská dramatická rekonstrukce skutečné události.
Popis: Příběh porážky galských kmenů římským vojskem, vedeným Caesarem.Ve dvaapadesátém roce před naším letopočtem se odehrála bitva o Alésii mezi Římany vedenými Juliem Caesarem a Galy s Vercingetorixem. Došlo zde ke krutému střetnutí. Římané nehodlali nic riskovat, boji muže proti muži se vyhýbali. Skryti za opevněním, Galy zasypávali šípy a kameny. Obratný diplomat Caesar slíbil některým galským náčelníkům, že je ušetří na životě, pokud neprodleně ustoupí. Třetí den se sto tisíc mužů obrátilo na ústup. Poměr sil se opět zvrátil a Vercingetorix, uvězněný lstí v Alésii, nedokázal koordinovat pohyb sil. Nezbývalo než se Caesarovi vzdát. Nad Alésií se naposled vznášela ideální vize – sen o propojení galských kmenů, vědomých si – přes existující rozdíly – vzájemné sounáležitosti vyplývající z kořenů lidu, který žil na území Francie, Belgie, Švýcarska a Lucemburska. Galie se stala římskou provincií – začalo galsko-římské období; trvalo čtyři století a zásadním způsobem změnilo galskou civilizaci.(Česká televize)
Popis: Historické doku-drama Poslední útěk Jeronýma Pražského je natočeno poměrně komorním způsobem, a i když se tvůrci soustředili především na poslední fázi Jeronýmova života, snažili se, aby film nebyl informačně chudý. Pro režiséra Lubomíra Hlavsu je docela typické, že jeho filmy nejsou historickou rekonstrukcí, ale spíš používá určitou míru fabulace a nadsázky. I u tohoto filmu jej více než historická fakta zajímá poselství, které sice Jeroným Pražský hlásá společně se svým přítelem Janem Husem, ale přece jen jinak, protože je od Husa povahově velmi odlišný. Zatímco Mistr Jan Hus je pro většinu lidí jakousi nedostižnou ikonou, Jeroným jako by spíš patřil do současnosti. Je více mužem „z masa a kostí“. Například přiznává, že celý život zápasí se strachem, že má sklony k prudké vznětlivosti a dokonce i k násilí. Film přibližuje divákům život jednoho neobyčejného filozofa a mučedníka, o kterém se toho dnes nikde moc nedočtou. Přesto se jedná o osobnost, která spolu s Janem Husem zahýbala celou Evropou. Jeroným se mohl i v temném středověku mít dobře a žít si v blahobytu, ale veden hlubokou křesťanskou vírou nakonec zvolil variantu, která byla pro něj sice fatální, avšak zároveň i vítězná. Ve filmovém příběhu o vítězství nad strachem snad vyzní Jeronýmovo odhodlání tím silněji, že se nakonec vzdává i lásky k ženě, aby své existenci dal ten nejvyšší možný smysl. Je také patrné, že záměrem režiséra bylo, aby měl příběh přesah do dneška. Proto například, když zaznívá z úst mocných věta „vždyť jsou to jen pouhá slova“, připomíná to i tu dnešní devalvaci obsahu a významu slov. V kontrastu s Jeronýmovým přesvědčením a odhodláním jít za Pravdu i na smrt, vyznívá chování jeho oponentů téměř bizarně a jen to dotvrzuje skutečnost, že se doba v tomto směru vůbec nezměnila. V případě Jeronýma Pražského nechtěli tvůrci jen oprášit nějakou zapomenutou osobnost českých dějin, ale také připomenout, že v historii Čech a Moravy se už po staletí v principu opakují různé klíčové události a je na každém člověku zvlášť, jak se k nim v daném okamžiku postaví.(Česká televize)
Popis: Na pozadí druhé světové války (resp. německé okupace Francie) zkoumá režisér Alexandr Sokurov vztah mezi uměním a mocí a ptá se, co nám kultura říká o nás samých. Jeho historický filmový esej je nekonvenční procházkou pařížským muzeem Louvre, kterým diváka provádí Napoleon a Marianne coby alegorický symbol Francouzské republiky. Louvre tu vedle ředitele M. Jacquese Jaujarda a kunsthistorika Metternicha funguje jako třetí hlavní postava – jako úchvatná kulisa i nejvýznamnější úložiště světové kultury.(Film Europe)
Po konci druhé světové války byly uvnitř nacistického sejfu v německých horách nalezeny čtyři cívky filmu s nápisem Ghetto. Šlo o záběry z každodenního života ve varšavském ghettu, často důmyslně inscenované, které měly posloužit nacistům jako protižidovská propaganda. Izraelská režisérka Yael Hersonski se rozhodla tyto záběry konfrontovat se skutečným obrazem života ve varšavském ghettu, kde se na ploše pouhých pěti čtverečních kilometrů snažilo koncem roku 1941 přežít téměř půl milionu polských Židů. S využitím deníkových záznamů i současných vzpomínek několika přeživších uvádí na pravou míru inscenované záběry, na nichž bohatí Židé spěchají kolem zubožených mrtvol svých soukmenovců do luxusní restaurace, kde si dopřávají šampaňské a nejvybranější lahůdky. Prostřednictvím rozhovoru s autorem záběrů, německým kameramanem Willym Wistem, pak zkoumá, jakým způsobem tehdy němečtí nacističtí filmaři manipulovali realitu.(Jeden svět)
9. století, Anglie. Mladou Janu čeká tradiční úděl žen tohoto věku - práce, rození dětí a smrt v mladém věku. Jana se však rozhodne jít jinou cestou. Cítí, že byla vyvolena pro jiný osud, a tak se rozhodne v převleku za muže nastoupit na dráhu teologie. Stoupá církevní hierarchií strmě vzhůru a riziko jejího odhalení je pořád větší...(oficiální text distributora)
Popis: Byli bratři Wrightové těmi, kdo skutečně jako první vzlétli s letadlem poháněným motorem? Poslední výzkumy naznačují, že zřejmě ne...První motorizovaný let se odehrál ve znamení kontroverze. Každé dítko školou povinné se sice učí, že jako první vzlétlo k nebi letadlo bratří Orvilla a Wilbura Wrightových, jenže australský odborník na letectví John Brown namítá, že je o dva roky předešel Gustave Whitehead. Ten přišel do Ameriky jako německý emigrant a prý úspěšně vzlétl už v srpnu 1901 v přístavním městě Bridgeport ve státě Connecticut. Historici s Brownovým tvrzením nesouhlasí. Tvrdí, že slova 17 očitých svědků, kteří potvrzují Whiteheadův první let, není možné brát vážně. Dozvíme se, jak to bylo doopravdy? Vždyť Smithsonův institut přislíbil, že výměnou za právo vystavit letoun z roku 1903 nikdy nebude tvrdit, že se komukoli podařilo vzlétnout před bratry Wrightovými. Historie může být jiná, než jakou ji známe.(TV Prima)