Popis: Rodinné problémy milujících manželů Ethel a Normana Thayerových (Katharine Hepburn a Henry Fonda získali za své role ceny akademie) se vyhrotí během jejich pobytu na Zlatém jezeře v Nové Anglii. Jejich dcera Chelsea (Jane Fonda) přijede na návštěvu se svým novým partnerem Billem (Dabney Coleman) a jeho tvrdohlavým synkem Billym (Doug McKeon). Střet tří rozdílných generací na sebe nenechá dlouho čekat. Avšak to, co začíná jako válka tvrdých hlav mezi Normanem a Billym, pozvolna přerůstá ve vztah, který si Chelsea vždy přála se svým otcem mít. Norman objevuje, o kolik přicházel, když po léta odmítal lásku své jediné dcery.(oficiální text distributora)
Popis: Příběh mladého chlapce Julia, který se po studiích vrací do rodného zámečku na břehu řeky Otavy. Jeho rodiče již zemřeli, na zámku žije jen přísná teta s dospívající dcerou Rosou. Chlapec však přilne k bývalému kamarádovi z dětství Petrovi a mladičké dcerce převozníka Klárce. Do těchto dvou světů vstoupí jako exotický živel zraněný student Šimon, který do života mladých lidí na obou březích krásné řeky přinese lásku i smrt...(oficiální text distributora)
Po svatbě svého otce se Tereza (Petra Nesvačilová) se svým přítelem Františkem (Petr Vršek) a sestrou Petrou (Hana Vagnerová) vydává do domu babičky (Monika Pošívalová). O babičku a o dům se nyní stará jejich matka (Vanda Hybnerová). Tereze se zdá vše ponecháno svému osudu, stejně jako babička, která z nedostatku pozornosti ztrácí přehled o realitě. Ke smůle zúčastněných, se Tereza rozhodne v domě zůstat a postarat se o nápravu věcí. Ne vše ale potřebuje opravit. Jemný poetický film o křehkosti mezilidských vztahů a intimních světech uvnitř každé rodiny.(Dny evropského filmu)
Popis: Jsou pohádky, které se na televizních obrazovkách objevují každé vánoce a jsou pohádky, které poněkud upadly do zapomnění a málokdo si je už dnes pamatuje. Tohle je právě jedna z těch méně známých, která se sice ve vysílání Novy před lety objevila, stále však patří k těm méně známým. Její děj jistě není třeba blíže představit. Vždyť pohádkový příběh Plaváčka, uhlířova syna, jemuž sudičky přisoudí ruku královské princezny narozené ve stejný okamžik, patří mezi ty, na něž se nezapomíná. A Plaváčkova obtížná cesta za téměř nesplnitelným úkolem, za třemi zlatými vlasy děda Vševěda, který je Sluncem a nemá rád člověčinu, je stejně pohádková jako rady, které přiveze třem městům sužovaným podivnými strastmi. Existuje již několik filmových verzí pohádky Karla Jaromíra Erbena o zlatých vlasech děda Vševěda.
Popis: Byl jednou jeden mladý princ, jehož otec, král Východu, jej vyslal do Egypta hledat perlu. Když ale princ došel na konec své cesty, napojil se z nabídnutého poháru a rázem zapomněl, že je synem krále, zapomněl na perlu a upadl do hlubokého spánku... Otec tento prastarý příběh čítával Rickovi (Christian Bale) coby malému chlapci. Cesta k Východu se vine před ním. Najde v sobě dost odvahy a vyrazí kupředu?(Lavran)
Popis: Roku 1889 objal Friedrich Nietzsche v Turíně týraného koně, ztratil vědomí a také rozum. O filozofově osudu i konci víme mnoho. Ale co se stalo se zvířetem? Turínský kůň je dokonalou syntézou jedinečného stylu vlivného maďarského solitéra Bély Tarra. Promyšleným stylem dlouhých záběrů doprovázených sugestivní hudbou a soustředících se na neexpresivní herectví buduje Tarr podmanivou atmosféru bezčasí, které nemůže vyústit v nic dobrého. Snímek takřka beze slov nahlíží na nezbytnost lidského soužití a zároveň bezbrannost lidského pokolení tváří v tvář velkým změnám. Významy zde nejsou tvořeny dialogy postav, ale prostřednictvím jejich konání a pouze zdánlivého klidu okolo nich. Napětí pak nevyvěrá z dynamického střihu, ale z obsahu a struktury pečlivě komponovaných záběrů. „Přivedli jsme film do jeho logického vyústění,“ řekla o díle Ágnes Hranitzká, střihačka a partnerka režiséra. Ten navíc snímek označil za svůj vůbec poslední.(MFF Karlovy Vary)
Po adaptaci Kunderova románu "Žert" se Jaromil Jireš uchýlil ke zcela odlišné látce i k rozdílnému způsobu vyjadřování. Ve snivém výtvarně dekorativním vyprávění vylíčil osudy a pocity dospívající dívky, jež žije se svou přísnou babičkou ve starém domě a ocitá se v samém středu bizarních událostí, ohrožována tajemným "tchořím upírem"... Na vizuální podobě surreálné fantazie Vítězslava Nezvala se podílela Ester Krumbachová. Autoři hojně využívali hororových prvků i lyrické básnivosti.(oficiální text distributora)
Popis: Jeden z najpôsobivejších filmov svetovej kinematografie 80-tych rokov. Režisér Wim Wenders zasadil dej tohto svojho najznámejšieho a najúspešnejšieho diela do vtedy ešte múrom rozdeleného Berlína. Mesta, ktorého oddelené časti spájalo pod zemou metro a nad ňou nebo. Osou jeho originálnej filmovej eseje je príbeh dvoch novodobých anjelov, z ktorých Damiel sa vzdá večnosti kvôli cirkusovej trapézistke Marion a stáva sa človekom. Wendersovi a Handkeho anjeli však nezodpovedajú celkom zaužívaným predstavám - i preto ich obľúbeným miestom nie je kostol, ale berlínska knižnica, kde sa koncentrujú ľudstvom vytvorené duchovné hodnoty. O šesť rokov neskôr sa Wenders k filmu vrátil vo voľnom pokračovaní Tak ďaleko, tak blízko! a v USA vznikol až príliš hollywoodsky remake Mesto anjelov z Nicolasom Cageom.
Popis: Ti, kteří se domnívali, že svým předchozím filmem Dealer dosáhl jeden z předních režisérů současnosti Benedek Fliegauf nejradikálnější formální podoby své tvorby, mají nyní možnost svou úvahu přehodnotit. Přestože autorův snímek Mléčná dráha disponuje oproti předešlé, bezmála tříhodinové vizuální narkóze pouze poloviční stopáží, jde o opus zcela se vymykající jakýmkoli standardům. Dílo, jehož podtitul zní „ambientní film”, jako by představovalo první bytost nového druhu. Snímek sestává z pouhých deseti (přibližně stejně dlouhých) záběrů, v nichž se kamera ani na okamžik nepohne. Mléčná dráha fascinuje zvukovou stopou, rozepjatou v mantinelech ambientního žánru, jak jej definoval v sedmdesátých letech Brian Eno. Díky své délce a hypnotizujícímu mixu reálných zvuků prostředí a rozličných terénních nahrávek, mají jednotlivé sekvence nepokrytě meditativní rozměr. Fliegaufových deset filmových haiku se hodí jak do archetypálního temna kinosálu, tak na multidisciplinární území moderní galerie. Vítězství tohoto snímku–zenové instalace na letošním festivalu v Locarnu v prestižní sekci „Filmaři dneška” snad svědčí i o tom, že někoho ještě baví objevovat nový kinematografický vesmír.(oficiální text distributora)